Také si čas od času říkáte, že byste tady potřebovaly zhubnout, tady trochu zpevnit, ale když si vybavíte tu dřinu a to, že se ani pořádně nenajíte, tak od toho buď upustíte, a nebo si řeknete „od pondělí“? Tak, jako tak, to často vyjde nastejno! 🙂
Mnohdy se mě i klienty dokonce ptaly, jak to vůbec můžu vydržet a jestli mi to za to stojí. Jestli už náhodou nejsem unavená z toho věčného cvičení a že musím mít „sakra“ pevnou vůli, když to vydržím takto pořád.
Když jsem byla malá, tak mamka vařila klasickou českou kuchyni, peklo se a jídla byl rozhodně dostatek. Jezdili jsme na kole, chodili plavat, ale pravidelný, cílený pohyb, jako je cvičení jsme nedělali. Až do střední školy jsem byla štíhlá a asi, jako tehdy každé dítě, jsem se příliš „neřešila“. Na střední škole se to začalo trochu měnit a asi, když mi bylo 19, začala jsem trochu přibírat a byla jsem celkem „oplácaná“. Popravdě jsem si s tím úplně nevěděla rady, protože nikdo, kolem mě necvičil a tak jsem zkoušela různé diety, ale výsledek si určitě umíte představit. Po pár takových dietách jsem byla unavená, znechucená a postava vypadala mnohem hůř, než když jsem začala. Tělo bylo povolené, protože jsem díky dietám ztratila svalovou hmotu a tuku bylo mnohem víc, protože si jej tělo, raději, začalo ukládat do zásoby, až mě zase napadne nejíst 🙂
Postupem času mi začalo docházet, že tudy cesta, rozhodně, nevede a musím začít cvičit. V začátcích to bylo těžké a byla jsem z toho unavená. Postupně se to začalo zlepšovat, ale výsledky stále nebyly dle mých představ a bylo to, samozřejmě, stravou, kterou jsem neměla vyřešenou a jedla jsem špatně. Tehdy jsem si, samozřejmě, myslela, že jím dobře, ale znáte to, tamhle si přečtete radu, tamhle zase jinou a tak nějak to člověk „zplácá“ dohromady a to, bohužel, příliš nefunguje 🙁
Vše se změnilo, když jsem poznala svého současného partnera Honzu, který se sportu věnuje celý život a vysvětlil mi, co dělám špatně a hlavně, jak to naše tělo funguje, jak by měl správný trénink vypadat a všechny zásadní věci, které jsem tehdy nevěděla.
A vše se najednou začalo měnit! Opět jsem zhubla, tělo se dostalo do formy a já se cítila prostě skvěle! Cvičení a celkově zdravý životní styl, mě natolik nadchly, že jsem se rozhodla, že si udělám trenérský kurz a chci o tom všem, vědět co nejvíc!
Zjistila jsem, že zdravá strava, není hladovění, naopak, musím říct, že dnes si už vůbec neumím představit, že bych se stravovala jinak! Tím, že už to mám „zajeté“ určitě stravou netrávím více času, než ostatní a tím, že je tělo v kondici, jsem, naopak, mnohem méně unavená, než jsem byla, když jsem vůbec necvičila.
A když se mě, někdy, klientky ptají, zda mě to odříkání baví, musím říct jen to, že nežiju v odříkání! Naopak. Každá z nás většinou víme, co nám prospívá a co nám škodí a když jsem si dala nějaké jídlo o kterém jsem věděla, že mi vůbec neprospívá a že mě velmi vzdaluje od toho, abych zhubla, abych byla fit, měla jsem výčitky a trochu se v tom plácala… Teď, když si tělo zvyklo na nový způsob stravování, tak už nemám chutě na ty věci, které dřív. To zmizí, ale mám chutě na ty věci, které běžně jím a navíc, když si je dám, mám k tomu ještě dobrý pocit, že jsem si pochutnala a zároveň si dala něco, co je pro mé tělo zdravé. A nějaké výčitky? Ty už tam nemají prostor!
A co se týče cvičení, tak ano, je to výdej energie a někdy se mi také nechce! Lhala bych, kdybych řekla, že to tak není… Pokud jsme ale v kondici, mnohem lépe zvládáme naprosto všechny každodenní činnosti, takže to není jen o nějakém hubnutí, ale i o tom, že mám na své děti mnohem více energie a „nepadám na pusu“ slušně řečeno, už v 5 odpoledne, ale mnohem později 🙂
Ano, začátek je těžký, ale netrvá věčně a rozhodně to stojí za to! Být fit, není dřina a odříkání, ale být fit znamená cítit se skvěle a život si užít, nikoliv přežít!
Komentáře