Adél na sportování, jak sama říká, nikdy moc nebyla a přesto má za sebou nejen báječnou proměnu, ale podařilo se jí zařadit cvičení i správné stravování do svého režimu tak, aby se ona sama cítila báječně a zároveň, aby to bylo v souladu s celým chodem její rodiny. Jak to udělala?
Adél bydlí kousek od Šumperka a pracuje jako učitelka v mateřské školce. Sama má dva malé kluky ve věku 2,5 a 4 roky. Když má chvilku pro sebe, ráda poslouchá hudbu, nebo tvoří. Baví ji šití a vyrábění různých věcí. Moc mě zajímalo, jak se jí povedlo upravit svůj program, najít motivaci začít a hlavně vydržet. Pojďme se jí na to zeptat!
McT: Adél, říkáš, že na sport jsi nikdy moc nebyla, ale když už, tak co tě baví?
Adél: Ráda si vyjedu na bruslích, na kole, nebo si zajdu na procházku, trochu provětrat hlavu, ale ze srdce nenávidím, když mě někdo do něčeho nutí.
McT: Kdy jsi přestala být se svou postavou spokojená?
Adél: S postavou jsem přestala být spokojená už po prvním porodu, doufala jsem, že ty faldy půjdou pryč tak nějak samy. Ale spíš jsem byla jen líná.
McT: Co tě nakoplo?
Adél: No tak především to, že mám atraktivního manžela, který se líbí ženám a já jsem si vedle něho připadala jako matrona. A pak taky to, že jsem se sama sobě přestala líbit. Styděla jsem se obléct si plavky a přiléhavá trika jsem přestala nosit úplně.
McT: To chápu… člověk se potom necítí dobře a i aktivity, které by mu byly jinak příjemné, jako třeba jít k vodě, jsou najednou nepříjemné, což je škoda… Moc by mě zajímalo, jaký je tvůj běžný denní program a jak se ti povedlo zařadit do něj cvičení? Jak to děláš?
Adél: Když mám v práci odpolední, tak jdu z práce do práce. Myslím to tak, že z práce spěchám pro moje kluky do školky. Ne, nejsme ve stejné školce. 🙂 Když mám ranní, mám po práci ještě cca 2 hodiny čas pro sebe, tak to většinou uklízím nebo jen tak sedím u kávy. Cvičím u „ULICE“, je to čas pro mě. Někdy mi asistují kluci, ale většinu si hrají s manželem.
McT: A co bylo tvou největší překážkou a jak jsi ji vyřešila?
Adél: Mojí největší překážkou byla lenost a pocit, že se stejně nebude nic dít… Po prosinci už vím, že to není pravda, ta výzva byla takový závazek.
McT: No a v prosinci to byla taková dvojnásobná výzva, vzhledem k Vánocům, Silvestru atd… Jak jsi na tom teď se stravou?
Adél: Vždycky jsem byla ten typ, co „sežere“ krávu a nepřibere ani deko, ale po porodech se to otočilo. Taky mi moc nepomohly ani kortikoidy, které jsem brala kvůli revmě. Teď jím stejně jako děti ve školce. Jím všechno, ale hlavně se nepřejídám.
McT: To je fajn, člověk se potom necítí nijak svázaný, jako při různých dietách… Zkoušela jsi někdy nějaké?
Adél: Nikdy jsem nezkoušela žádné diety. Svědomí by mi nedovolilo se připravit o jídlo nebo se nějak trápit hlady a podobně. Neříkám, že všechny diety jsou špatné, to ne a navíc, každému sedne něco jiného.
McT: Přesně tak. A i se cvičením je to tvá první zkušenost?
Adél: Ano, je.
McT: Máš teď vyloženě nějaké zlozvyky?
Adél: Bílá čokoláda. Bez ní nemůžu žít 🙂
McT: Co posílilo tvou vůli? Máš někdy takové to „nechce se mi“ a jak to překonáváš?
Adél: Ze začátku se mi nechtělo skoro pořád, ale já jsem chtěla vědět, jestli to fakt vyjde nebo budu vypadat pořád stejně. Pak jsem si říkala, že když zvládnu to cvičební video, budu zase o krok dál k výsledku. Taky jsem byla hodně zadýchaná a nestíhala jsem, ale teď už je to super a na další cvičení se těším.
McT: Co si myslíš o vlivu cvičení na sebevědomí každé ženy? Myslíš si, že je sebevědomí pro šťastný život důležité?
Adél: Teď, když vidím, jak se ztrácí ty faldy, tak se začínám cítit líp. Rozhodně má cvičení vliv na sebevědomí. Nejsem tak unavená jako před tím, než jsem začala cvičit, takže ano, jsem i veselejší. A když se směje doma máma, tak jsou veselí a šťastní všichni.
McT: To musím naprosto souhlasit. Šťastná máma dělá šťastnou celou rodinu. Kdybych se tě teď, jako tvá kamarádka zeptala „Adél, potřebuji se dostat do formy, co mám dělat? “ Co bys mi poradila?
Adél: Zeptala bych se tě, jestli znáš web MÁMA CO TRÉNUJE, že tam mají fajn programy na cvičení a dala bych za příklad sebe 🙂
McT: To mě moc těší! Ještě se vrátím k tvé prosincové proměně. Co na to okolí?
Adél: Sklidila jsem pochvaly od kolegyň v práci a od manžela. Ten ví, že toho do léta chci stihnout ještě dost. Manžel mi fandí a dokonce jsem nakopla i já jeho. Prý nechce zůstat pozadu. Jedním z důležitých lidí v mém startu je i manžel mojí mamky. U něho jsem viděla, že když se chce, tak to jde a za to mu děkuji.
McT: To zní parádně! Máš něco, co bys chtěla říct ostatním ženám?
Adél: Takže ženy, nemusíme být jen kuchtičky, uklizečky, hlídačky a matrony. Chceme se cítit dobře samy v sobě a chceme se líbit. Tak nakopněte lenost do zadku a jděte za hezčím JÁ 🙂
McT: Adél, já ti moc děkuji za tvůj čas i za to, že jdeš „s kůží na trh“… Myslím, že skutečné příběhy, skutečných žen, mohou být impulzem pro ostatní. Já na tebe ještě povím, že aktuálně s námi jedeš další program „Proměna 90 dní“, tak se moc těším, jaké výsledky budeš mít v červnu 🙂
Adél: Markét, já děkuji za možnost zúčastnit se prosincové proměny. Byl to perfektní start. Teď se těším na červen 🙂
Komentáře