Hurá, je tu červen, čas panického uvědomění si, že bikiny nejsou tak milosrdné jako některé teplé svetry.
Má vůbec smysl začínat se cvičením, když letní figuru už stejně nestihnu? Červen, měsíc slunovratu, čas těšení na dovču, a také občasné paniky z toho, že svetr na pláž asi není to pravé ořechové… Četla jsem, že kdybychom vypadali všichni stejně, byla by to děsná nuda… no, možná ano, ale mít zadek jako JLo, tak bych tu nudu asi i přežila 🙂
Pokud patříte k zarytým odpůrcům pohybu, tak už dál nečtěte, protože se vás k němu budu snažit motivovat a co kdyby náhodou…
Možná už mám i nějaké postižení z povolání, ale slovo hubnutí už ve mně nevyvolává pozitivní pocity, spíš trochu tlak, úzkost a pocit selhání. A chceme vůbec dělat něco, co v nás takové pocity vyvolává? Já teda ne.
Co kdybychom celé hubnutí do plavek pustily letos k vodě a podívaly se na to jinak.
Vzpomínáte si třeba na chvíle, kdy jsme byly malé, běhaly po zahradě, dělaly hvězdy, skákaly do řeky, jezdily na kole… zkuste zavřít oči a na chvíli si to připomenout… Tyhle vzpomínky mi vracejí tu radost a energii, kterou mi pohyb vždy dával. Co to letos znovu zažít? Zahrát si s dětmi na zahradě na babu, válet sudy, zkusit kotoul, nebo třeba stojku v bazénu?
Zkusme odblokovat tu představu POHYB = HUBNUTÍ = DŘINA = ZAČNU POZDĚJI… Ne, pojďme z pohybu naopak získat a dělat ho za účelem pobavení. Jste taneční typy? Výborně, letní párty u bazénu může začít, i kdyby vám společníka dělal jen pes a sluchátka. 🙂
Podle mě je dobré mít v tom určitou rovnováhu. Když budeme jen sedět, rozhodně nás to energií nedobije. Ale i naopak, proč si po náročném pohybu nelehnout na chvíli na deku, nebo si nedat zmrzku (či Prosecco)? 🙂
Komentáře